KontaktNapište námFacebookčeštinaEnglish
sp--24-INV

Historie divadla

Plzeň je městem s dlouhou a slavnou loutkářskou tradicí, reprezentovanou především LOUTKOVÝM DIVADLEM FERIÁLNÍCH OSAD a jmény lidového loutkáře Karla Nováka, „otce“ dnes světoznámých loutek Spejbla a Hurvínka prof. Josefa Skupy a jeho žáka - později autora rovněž světově proslulých loutkových filmů - Jiřího Trnky. V letech 1930-1943 zde mělo základnu první profesionální loutkové divadlo v ČSR - PLZEŇSKÉ LOUTKOVÉ DIVADLO PROF. J. SKUPY (které po válce přesídlilo do Prahy).

Je s podivem, že právě Plzni se vyhnula vlna zakládání profesionálních loutkových divadel v sezóně 1949/50. (Snahy o zřízení Krajské loutkové scény v r. 1952 ztroskotaly).

A tak se historie profesionálního loutkářství v západních Čechách začala znovu odvíjet v r. 1951, kdy zahájilo činnost KRAJSKÉ OB LASTNÍ LOUTKOVÉ DIVADLO v Karlových Varech, a to pod vedením Jaroslava Eichelmana, jehož rok nato vystřídal Ludvík Mičánek. Po pětileté epizodě v Mariánských Lázních (1952-57) se divadlo vrací zpět do Karlových Varů, kde setrvá až do r. 1963. R. 1953 se jeho ředitelem a zároveň kmenovým režisérem stal Bedřich Svatoň, pod jehož vedením divadlo dosáhlo řady úspěchů a na přelomu 50-tých a 60-tých let (to již pod názvem ZÁPADOČESKÉ LOUTKOVÉ DIVADLO) se zařadilo mezi nejpřednější české profesionální loutkové scény. Připomeňme alespoň slavnou pantomimickou verzi Pehrova a Spáčilova Gulivera v Maňáskově, kterou shlédli diváci v několika evropských zemích a také v Libanonu a Sýrii.

R. 1963 však dochází k překvapivému zvratu. Karlovarské divadlo bylo rozpuštěno a část souboru v čele s B. Svatoněm odchází do Plzně, kde v kooperaci s místní kabaretní scénou, a pod názvem DIVADLO V ALFĚ, produkuje tehdy populární „divadlo malých forem“ (jazz, šanson, tanec, pantomima, černé divadlo atd.) zaměřené především na mládež. (Ne náhodou zde začínaly pozdější hvězdy pop-music M. Kubišová, V. Neckář a skladatel B. Ondráček). Zvolenou náročnou koncepci se však nepodařilo plně realizovat a tak v r. 1966 dochází k nové reorganizaci. Na půdě ALFY vzniká DIVADLO DĚTÍ, jež pod vedením herce a režiséra Ladislava Dvořáka vytyčuje program loutkového divadla určeného převážně dětem nejen v Plzni, ale i v ostatních regionech Západočeského kraje. V souboru už převažovali loutkoherci (J. Halířová, M. Truxová, V. Čada, B. Smolíková, M. Mourek, Z. Sobotka, M. Jurečková ad.), po určitý čas zde však souběžně působila i autonomní činoherní skupina, vedená J. Klatovskou, jež využívala i dětských herců, což přinášelo provozní problémy. Dramaturgie nabízela většinou kvalitní a osvědčené tituly, dominovala moderní pohádka (G. Urbán: Bleděmodrý Petr, Pohádky Karla Čapka, O. Zelenka: Vajíčko v kočárku, J. Malík: Míček Flíček, N. Cassianová - L. Dvorský: Zvědavé slůně, A. Radok - M. Tesařová: Podivné příhody pana Pimpipána ad.).

Nově vzniklé loutkové divadlo však dostalo do vínku jeden „danajský dar“ - pro loutkové divadlo nevhodný prostor ALFY s naddimenzovaným jevištěm i hledištěm (600 míst). S touto daností se museli vyrovnat jak režiséři (L. Dvořák, J. Kaláb, M. Tomášek, M. Schartová j. h., J. Krofta j. h.), tak i scénografové (K. Hlavatý j. h., L. Friedrich j. h., J. Žátková j. h., K. Hejcman, J. Majerová j. h., P. Matásek). Právě posledně jmenovaný (v angažmá v letech 1968-74) však dokázal v mnoha případech proměnit handicap v klad, vytvořit inspirativní dynamický prostor pro spoluhru herců, masek a loutek a zformovat tak specifický sloh divadla (např. už v r. 1969 v Kroftově inscenaci Werichových Tří veteránů, jež byla asi nejvýznamnějším počinem prvních čtyř sezón).

V r. 1970 byl normalizátory odvolán z funkce ředitele Ladislav Dvořák. Prozatímní ředitelkou byla jmenována Jana Halířová a zůstala jí až do r. 1976. Klíčovou osobností (vedle Petra Matáska a hudebního skladatele Miroslava Pokorného) se stává autor, režisér a vynalézavý dramaturg Jiří Středa, který se uvedl ambiciózní inscenací hry J. A. Komenského a V. Nezvala Labyrint světa aneb Do učení. Z jeho dalších inscenací uveďme alespoň triptych her F. Pavlíčka (pod jménem A. Břízové) Zlatovláska z Chlumce, Čertovská Káča a Pohádka pro pana Andersena, vlastní úpravu klasické loutkové hry V. Sojky M. O. M., pod názvem Kašpárkova vědecká expedice, citlivou adaptaci Nezvalovy prózy Anička Skřítek a Slaměný Hubert, dramatizaci Čechovovy Kaštanky či Zkoušky lišky Bystroušky podle R. Těsnohlídka a L. Janáčka. Středa byl i autorem zdařilé dramatizace Dumasových Tří mušketýrů (režie: Josef Krofta, herecky dominoval L. Dvořák) a jako dramaturg vyprodukoval řadu československých premiér, a to i her zahraniční provenience. Vynikající inscenace zde v těchto letech odvedl i režisér Karel Brožek (J. N. Lašťovka: Jan Žižka u hradu Rábí; spolu s L. Dvořákem; jedna z nejúspěšnějších inscenací divadla, na repertoáru byla po dvě desetiletí), A. S. Puškin: Pohádky matičky Rusi, oceněné Skupovou cenou a I. Olbracht: Ze starých letopisů). Po odchodu P. Matáska se krátce stává šéfem výpravy Václav Havlík (vypravil např. Jiráskova Pana Johanesa) a jako hosté se ojediněle objevují Pavel Kalfus, Alois Tománek, Karel Hejcman, Ivan Antoš ad. J. Středa ukončil systematickou spolupráci s divadlem v r. 1977.

V letech 1976-82 určuje tvář divadla převážně tvůrčí tým, který tvořili režisér a dramaturg Karel Makonj, scénograf (a zároveň nový ředitel) Alois Tománek, choreograf (a režisér) Jaroslav Pešek a skladatel Miroslav Pokorný. Z inscenací tohoto období stojí za připomenutí Makonjova razantní úprava Pocciho Popelky, Wolkerův Knoflík pro štěstí (s beatovou hudbou R. Hladíka a L. Semelky), Kat K. H. Máchy a především Čechův Epochální výlet pana Broučka do XV. století - vše v režii, případně i dramatizaci K. Makonje, který navíc v r.1978 přivedl do divadla absolventský ročník loutkářské katedry DAMU (mj. T. Dvořáka, B. Luňákovou a V. Poula), jenž se představil Makonjovou montáží z díla V. Majakovského a A. Bloka Srdce kina, srdce divadla. Zajímavým experimentem byla i Peškova inscenace Delibesova baletu Coppélia. Mezi scénografy se objevují i nové tváře Pavel Kovařík, Jakub Krejčí a Irena Marečková (Knoflík pro štěstí).

Po náhlém odchodu K. Makonje pracovali v divadle hostující režiséři z činohry (Lída Engelová, Petr Novotný, Václav Beránek). Zároveň - počátkem r. 1982 - nastoupil brněnský dramaturg a režisér Pavel Vašíček, který - s krátkou pauzou - působil v divadle do konce roku 2O15 (po r. 1990 převážně jako dramaturg). Repertoár se v těchto letech obohacuje o některé tituly z činoherního repertoáru - V+W+J. Suchý: Balada z hadrů, bratři Čapkové: Lásky hra osudná, A. Hoffmeister: Nevěsta, L. Smoček: Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho (v maňáskovém provedení), N. V. Gogol - M. Uhde (pod jménem P. Vašíčka): Plášť, ale pokrývá celé divácké spektrum od „mateřinek“ (zde připomeňme Dvorského Poklad baby Mračenice, hraný reálnými předměty) až po dospělé. Za zmínku stojí i inscenace Bezděkovy-Rődlovy Generálské operky s půvabnou hračkovitou výpravou A. Tománka. Z hostujících výtvarníků připomeňme alespoň P. Kalfuse (Burke) a (poprvé) Ivana Nesvedu (Poklad baby Mračenice).

R. 1985 je novým (nomenklaturním) ředitelem jmenován PhDr. Luboš Křivánek a o rok později přichází mladá autorka, dramaturgyně a posléze i režisérka Anna Dudková (Vášová). V tomto období zaujaly především inscenace: R. Kipling-J. V. Dvořák: Mauglí (režie T. Dvořák), H. Fielding: Tragédie tragédií aneb Život a smrt Palečka Velikého (režie: A. Dudková), A. Dudková: Oberon (režie T. Dvořák-F. Váša), M. Twain - A. Dudková: Princ a chuďas. Pominout nelze ani Brožkovu inscenaci Erbenovy Kytice a Makonjovu verzi Shakespearova Krále Leara (pod názvem Král Llyr). Dvořák i Dudková spolupracovali se scénografy své generace: Irenou Marečkovou, Ivanem Nesvedou, Petrem Kavanem a Jaroslavem Milfajtem. Významné byly i mimořádně úspěšné a na festivalech aplaudované autorské inscenace, které samostatně realizoval herec a muzikant Vladimír Čada s partnerkou (B. Luňáková nebo M. Nuslová) – A. Mikulka: Dům u pětiset básníků, I. Hurník: Trápení s legrací, později např. L. Aškenazy: Milenci z bedny.

Po odchodu A. Dudkové - Vášové v sezóně 1988/89 v divadle krátce působili režiséři Karel Makonj a posluchač IV. roč. DAMU Radek Bachratý. A pak už se režisérského žezla ujímá definitivně herec Tomáš Dvořák, jehož nový ředitel Miroslav Pokorný (od roku 1990) jmenoval i vedoucím uměleckého souboru, který nyní - v sezóně 2015/2016 - tvoří: Martin Bartůšek, Petr Borovský, Martina J. Hartmannová, Bohuslav Holý, Josef Jelínek, Blanka Josephová-Luňáková (THÁLIE za celoživotní mistrovství 2015), Robert Kroupar, Lenka Válková-Lupínková, Radka Mašková, Marie Mrázková a Petr Vydareny. V r. 1992 byla dokončena stavba nové budovy na Rokycanské tř. 7, provoz zde byl oficiálně zahájen 12. V. 1992. Od r. 1999 se konají pravidelná představení i v klubu divadla. Nový stánek nese staronový název DIVADLO ALFA.

V letech 1998 – 2006 stál v čele ALFY ředitel Jiří Koptík (po M. Pokorném opět hudební skladatel), jehož v letech 2007-14 vystřídal Mgr. Tomáš Froyda. Od r. 2015 je ředitelem MgA. Jakub Hora. Současný tvůrčí tým (umělecký šéf a režisér Tomáš Dvořák, nová dramaturgyně Petra Kosová - od r. 2016, scénograf Ivan Nesveda, externí scénografové I. Marečková, P. Kalfus, J. Milfajt, D. Raunerová, R. Vosecká-Pavlíčková, M. Zákostelecký, Kamil Bělohlávek a Tereza Venclová ad.) upřednostňuje komediální pojetí divadla a loutku stále považuje za dominantní nebo alespoň podstatný prostředek v celkové jevištní syntéze, v níž mívá své výrazné místo i hudba a zpěv, často provozované živě (jako skladatel se vedle J. Koptíka výrazně uplatnil i M. Vaniš, V. Šrámek. D. Čámský ad.). Cílem je žánrová i stylová pestrost a oslovení co nejširší divácké obce - od předškolního věku po dospělé.

Z inscenací od r. 1990 (pokud není uvedeno jiné jméno, v režii T. Dvořáka) vybíráme: P. Vašíček: Vyšla hvězda nad Betlémem, hra lidových loutkářů: Posvícení v Hudlicích, F. Pavlíček: Zlatovláska, F. García Lorca: Tragikomedie o donu Kryštofousovi a panince Rositě, B. Josephová-Luňáková: Steny plzeňské mučírny aneb Obutý pes, J. Š. Kubín: Když se čerti rojili, P. Šrut: Prcek Tom a Dlouhán Tom, A. C. Doyle: Pes baskervillský, J. Kámal - M. Tůmová: Sněhurka a sedm trpaslíků, J. N. Nestroy: Náčelník Večerní Vánek aneb Hody divých mužů, P. Nosálek: Harlekýn a Kolombína (režie P. Nosálek) a J. Prévert: Pohádky pro nehodné děti (režie P. Vašíček), J. Bártek: Enšpígl, R. Kipling - J. J. Dvořák: Rikki-tikki-tavi, T. Dorst: Málinka, bobr a král na střeše (režie: J. Jirků), J. J. Dvořák: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, L. Aškenazy: Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem (Tonka Šibenice), Hry lidových loutkářů: Don Šajn + Johanes doktor Faust, J. A. Pitínský: Betlém (režie: P. Vodička), A. Goldflam: Krvavé koleno a jiné pohádky pro zlobivé děti (režie: P. Vodička), J. Skovajsa: Kašpárek a Indiáni, N. V. Gogol-M. Uhde: Nos (režie: J. Kačer), P. Tejnorová: Bártndžus (režie: P. Tejnorová), V. Vančura – P. Vašíček: Rozmarné léto (režie: Jakub Krofta), V. Peřina: James Blond, H. Krejčí: Démonův pramen (režie: J. A. Pitínský), R. Bradford-L.Hughes-P. Vašíček: Královský poker (Černošský Pán Bůh), W. Shakespeare – T Jarkovský - J. Vašíček: Hamleteen (režie: J. Vašíček), T. Davys - M. Pivovar: Amberville aneb drsné město hebkých plyšáků (režie: R. Lipus), H. Ch. Andersen - P. Vodička: Křesadlo (režie: P. Vodička), T. Jarkovský - J. Vašíček: Čert tě vem, V. Peřina: Otesánek, B. Hrabal - T. Jarkovský-J. Vašíček: Ostře sledované vlaky (režie: J. Vašíček), P. Vodička: KOSMO 1 (režie: P. Vodička), T. Jarkovský - J. Vašíček: Spadla klec aneb První případ podporučíka Vitáska (režie: J. Vašíček), V. Peřina - T. Dvořák - I. Nesveda: CHA CHA CHA aneb CHArlie CHAplin a jiná CHÁska.

V sezóně 1999/2000 dosáhlo divadlo zcela mimořádného úspěchu s inscenací hry Ivy Peřinové - Jeminkote, Psohlavci (režie: T. Dvořák, výprava: P. Kalfus, hudba: J. Koptík, dramaturgie: P. Vašíček), jež byla Nadací Alfréda Radoka prohlášena „hrou roku 1999“. Na 23. SKUPOVĚ PLZNI získala tato inscenace sedm cen z jedenácti. Byla zvána i na mezidruhové přehlídky od DIVADLA ´99 po Divadlo evropských regionů. Úspěch měla i na Slovensku, v Maďarsku, ve Francii a v Japonsku. Natočila ji ČESKÁ TELEVIZE.

Tento úspěch ještě předčil zcela nebývalý ohlas inscenace maňáskové grotesky podle A. Dumase: „Tři mušketýři“ (sezóna 2005/2006; scénář: T. Dvořák - I. Nesveda-P. Vašíček, režie: T. Dvořák, výprava: I. Nesveda, hudba: M. Vaniš, texty písní: B. Josephová-Luňáková, dramaturgie: P. Vašíček), která za 4 roky získala 26 ocenění u nás i v zahraničí (mj. byla prohlášena inscenací r. 2006, získala 2 nominace na cenu A. Radoka, oborovou cenu ERIK, 5 cen na SP 2006, 4 ceny na festivalu „PIF“ v chorvatském Záhřebu atd.). Divadlo s ní hostovalo ve více než 20 zemích. V posledních sezónách zde režírovali i renomovaní činoherní režiséři J. Kačer, J. A. Pitínský, A. Goldflam a R. Lipus a také mladí tvůrci J. Jirků, P. Tejnorová, P. Vodička či J. Vašíček. V září 2016 si divadlo připomene 50. výročí svého založení.

Od r. 1967 je divadlo spolupořadatelem festivalu SKUPOVA PLZEŇ, který se postupně vyprofiloval do podoby „přehlídky českého profesionálního loutkového divadla“. Od r. 1978 se koná jako bienále, v červnu 2014 se konal jubilejní 30. ročník (této příležitosti byla věnována i výstava), na který o rok později navázala mimořádná mezinárodní 31. SP, která se konala v rámci projektu EHMK Plzeň 2015.

U příležitosti 23. SKUPOVY PLZNĚ vydalo divadlo reprezentativní publikaci PLZEŇSKÉ LOUTKÁŘSTVÍ, v níž je na 135 stranách textu a více než třech stech fotografiích zdokumentována historie i současnost tohoto divadelního druhu v Plzni (včetně Divadla ALFA). Pro rok 2002 (který byl v Plzni. Rokem J. Skupy a J. Trnky) připravilo nástěnný kalendář s řadou textů a unikátních fotografií pod názvem JOSEF SKUPA – český loutkář. Na 27. SKUPOVĚ PLZNI spolupořádalo sympozium na téma „Inspirativní odkaz J. Skupy“. V r. 2003 vydalo divadlo interaktivní CD-ROM o své historii i současnosti.

Od roku 1970 do roku konce sezóny 2014/2015 divadlo navštívilo Tunis, Polsko, Jugoslávii (a následné státy Slovinsko, Srbsko a Chorvatsko), Rumunsko, Francii, Německo, Bulharsko, SSSR, Rakousko, Itálii, Švýcarsko, Slovensko, Ukrajinu, Maďarsko, Japonsko, USA, Španělsko, Dánsko, Lucembursko, Finsko, Belgii, Portugalsko, Holandsko, Kanadu, Izrael, Norsko a Rusko (řadu z těchto zemí vícekrát).

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

Hodnocení
(16 hlasů)