Pavel Vašíček (*1947) -  dramaturg, režisér, dramatik, historik loutkového divadla, publicista, šéfredaktor časopisu Loutkář (1993–1999) a někdejší pedagog KALD DAMU (1985–1997). K loutkovému divadlu přilnul už v dětství v rodném Brně, kde od sedmi let účinkoval v amatérském souboru Jitřenka a přispíval do časopisu Československý loutkář. Po studiu herectví na brněnské konzervatoři a režie s dramaturgií na pražské DAMU, kde se v roce 1968 aktivně podílel na studentských protestech proti tradicionalistické výuce, nastoupil roku 1969 do angažmá v brněnském Divadle Radost. Zde prosazoval osobitou poetiku magického realismu a vytvořil řadu přelomových inscenací pro děti i dospělé, v čele s inscenací Krása nevídaná (1974), za niž v pouhých 27 letech získal hlavní Skupovu cenu. Významně rovněž inovoval tvorbu pro nejmladší publikum novátorskými přístupy v inscenacích jako Zlatá rybička a modrý květ či oceňovaným pojetím Malíkova Míčka Flíčka. Po tříletém období na volné noze, během něhož hostoval v divadle DRAK i v Naivním divadle Liberec a věnoval se rozhlasu či dabingu, spojil v roce 1982 svůj profesní život s plzeňským Divadlem Alfa, kde působil jako režisér a dramaturg téměř čtyři desetiletí. V Alfě nastartoval éru osobitých loutkových adaptací klasických i činoherních textů a vytvořil ikonický tvůrčí tandem s režisérem Tomášem Dvořákem a výtvarníkem Ivanem Nesvedou. Z této spolupráce vzešly mezinárodně úspěšné tituly jako Vyšla hvězda nad Betlémem, Jeminkote, Psohlavci, Don šajn a Johannes Doktor Faust a především legendární maňásková groteska Tři mušketýři (2006). Vedle bohaté autorské a dramatizační činnosti připravil 16 ročníků festivalu Skupova Plzeň, autorsky se podílel na řadě odborných výstav, v poslední dekádě například na úspěšných souborných výstavách Jiří Trnky, a jako uznávaný historik oboru publikoval desítky cenných odborných studií, medailonů osobností a prací věnovaných vývoji českého loutkářství, pro česko-slovenskou scénu zejména jako šéfredaktor časopisu Loutkář, pro plzeňský region pak připravil zcela zásadní publikaci Západočeské loutkářství. Úzce spolupracoval s Muzeem loutek Plzeň, kde realizoval letos svou poslední publikaci Hurvínek v Plzni (1926–1945). Jeho tvorba se dočkala řady ocenění po celém světa, v Plzni pak získal Uměleckou cenu města Plzně za celoživotní přínos pro (nejen) loutkové divadlo.