První část Dumasovy trilogie o třech mušketýrech již více než 180 let (1844) poutá zájem čtenářů na celém světě a patří i mezi díla, jež jsou často dramatizována a filmována. Patrně nejoriginálnější z filmových verzí je půlhodinová němá groteska Maxe Lindera z r. 1922. Právě ona – samozřejmě vedle románu – zde posloužila jako inspirační východisko k „maňáskové grotesce“ na dané téma, nikoli ovšem k nápodobě (to by ani nebylo možné), ale pouze k získání odvahy k „přečtení“ notoricky známého příběhu s potřebným nadhledem a v žádoucí zkratce. A inspirací byla i po formální stránce – ve výsledném „scénickém komiksu“ je důraz kladen na vizuální složku a akci, text má „esemeskový“ charakter a rozměr, zatímco funkci filmových mezititulků přebraly písničky, zpívané za živého doprovodu harmoniky, dud a bicích. 

Mezi cenami, které inscenace doma i po světě od své premiéry nasbírala, jsou ceny z loutkářského festivalu Skupova Plzeň, cena Erik, velmi prestižní nominace výroční divadelní Ceny Alfréda Radoka (2006) nebo pomyslný titul Inscenace roku 2006 v anketě Divadelních novin. V roce 2011 bylo představení oceněno, jako nejlepší inscenace na festivalu Dítě v Dlouhé. V cizině si pak odnesla ceny z festivalů v Srbsku, Polsku, Maďarsku, Slovensku, Chorvatsku nebo Slovinsku. 

Tři mušketýři mají dodnes na svém kontě celkem 21 cen a 2 nominace z tuzemských a zahraničních divadelních přehlídek. V roce 2023 se inscenace dočkala již 500. reprízy, přičemž o ni diváci v Čechách i zahraničí stále projevují neutuchající zájem.